XXI. Je nejkrutější ctnost, neb nesmí znát

Je nejkrutější ctnost, neb nesmí znát

ústupku, jímž je každé slitování,

hranice musí v jménu ctnosti plát,

nectnostní musí býti porubáni.

Ve jménu ctnosti člověk v pouta spjat,

vbit z trní věnec do rebelů skrání, –-

Té ctnosti, Bože, rač mne uchovat,

dej věčného mi píseň milování.

Dej imaginerní mi ony ráje,

kde člověk člověku je sladkým květem,

jejž v pýše nesmí nikdy zašlápnouti,

dík vzdávaje mu na své tiché pouti

za barvy, vůně, linoucí se světem;

neb ctnost je pyšná, láska pokorná je.