XXI. Když v ňadrách bolných tichý žel

Když v ňadrách bolných tichý žel

Tkvěl v touhách tesknících;

A ve slzách já k tobě zřel

Mé oko clonících:

To mlčivý, však zřejmý znak,

Že v tobě vzniká cit,

Juž tvůj se na mne usmál zrak

Jak hvězdy chvějný svit.

Než když já žel svůj vyronil,

A bolesť mizela:

Tu zrak tvůj závoj zaclonil,

V němž slza visela.

Tvé oko tak se změnilo

V noc rosnou perlami;

Najednou shaslo – svítilo

Jako noc s hvězdami!...