XXI. Má milá, hleď, ty mráčky tam,

Má milá, hleď, ty mráčky tam,

co nad tou horou stály –

měsíc jim svítí na cestu

a svorně plovou v dáli.

Panenských hvězd ten tichý sbor

jim pozdravení míhá,

a tichých větrů volný dech

je libovůní stíhá.

Hle, slavík z křoví vyletěl,

snad jim chce něco sdělit –

slyš, jak za nimi klokotá,

jak v zpěv by chtěl se vtělit!

Má milá, pohleď z okna ven,

jak to těm mráčkům sluší –

já jsem Ti vzkázal „dobrou noc“

a pěkný sen tvé duši.