XXI. MLADÝ ŽAL.

Stanulo mé srdce v žasu – –

Tolik pojednou v něm jasu...

Poklekla jsem, zaplakala

blahou mukou,

ruce rozepiala...

Hájem tmavým, světlou lukou

flétny hlas, –

s velkou lunou bezezvukou

flétny hlas

mluvil temně:

Na šumící vlně zlaté

v náručí leť rozepiaté...

Němá země, němá země!...

Nevidělas holoubka sivého?

Neletěl tu do pole širého?

Zase ňadro mé je plno,

zas, ó, zas.

Jinak těžko, jinak plno...

Kradí tisknu k němu ruku.

Lstivý větře, vratká vlno,

všecku tíhu, všecku muku

skryji před sestrou i máti.

Ale jitřní rosy čas

v lůžku uslyší mne štkáti...