XXI. Nad hrobem tím lípa kmetná stojí,

Nad hrobem tím lípa kmetná stojí,

na ní zvonek zavěšen,

hlas však jeho dlouhá – dlouhá léta

ve vůkolí neslyšen!

Provaz, jímžto rytec zvuky loudil,

opadal kus po kusu!

Posledněkrát smutné zněly zvuky

na den jeho funusu!

Srdce zvonku dozvonilo hrany –

truchlořeč svou odbylo –

utrhlo se – a v hrob pána svého –

k jeho srdci se vrylo!