XXI. Nečekám nic od reforem,

Nečekám nic od reforem,

nových zásad, nových norem,

miluju jen kladivo,

které bije na zdivo,

na zvětralé zdivo.

Svět, jak byl, vždy bude stejný,

život stejně beznadějný,

lze jen tíží kladiva

udeřiti do zdiva,

do starého zdiva.

Nad mou hlavou rudý prapor

hlásá pouze zmar a zápor,

hlásá ránu kladiva,

která padne do zdiva,

do starého zdiva.