XXI. Nemám stání,

Nemám stání,

kol kolem samý hluk, planá řeč, štěkání a ržání,

pryč, pryč, zhynu v tom hluku kletém,

pryč, tam, kde výskot zní a smích,

pryč, tam, kde trochu okřál bych,

pryč, k mým žvatlavým dětem!

Zde jsem; mějme se zase rádi,

sem ke mně, děti:

mé něžné přítelky, mí švarní kamarádi!