XXI. O noci její rozpuštěných vlasů,

By Jaroslav Vrchlický

O noci její rozpuštěných vlasů,

v nichž zakleto spí slunce mého blaha!

ó noci sladká, snivá, opojná a vlahá,

jak vypsati tvou krásu!

Jak šel bych pouští, jež až v obzor sahá,

na jejímž konci velká socha nahá

mne ve objetí tahá,

a kol zní povzdech mroucích, chvějných hlasů...