XXI. Od té doby, co mne milá

Od té doby, co mne milá

V divém žalu zůstavila:

Nikdy více slova milá

Ústa má k ní nemluvila.

Jenom touha zdivočilá,

Když mé srdce rozbouřila,

V oku mém se projevila,

Slzu trpkou vyronila.

Teď však darmo hlas mi kyne

Její písně sladkoplynné;

Darmo úsměv luzný kyne

K rozkoši a slasti jiné:

Z paměti víc nezahyne,

Co mi boly v srdce line,

Že když láska jednou mine,

Víc se z srdce nevyvine.