XXI. PANU FRANTIŠKU LEUBNEROVI, duchovnímu správci ve Schwaderbachu v Čechách.

Ó, Ty znáš na nebi hezoučké hvězdy,

mají tam za noci úžasné sjezdy,

družka se ke družce laskavě tulí,

každá zná Tvůrcovu přesvatou vůli;

vzorně si všímají vytknutých cest,

Vševládci vzdávají chválu a čest.

Neznají závisti, nemají sporů,

žijí jak světice v nebeském sboru,

velká si maličké sestřičky všímá,

dává jí světlo své, je-li jí zima;

buď že se žlutě neb červeně skví,

všechny se vespolek laskavě ctí.

Vášnivý člověk jen bližního dusí,

pokorný pérem svým hájit se musí;

závistník za vzor má zbloudilou chátru,

světla a vzduchu on nepřeje bratru;

nežeň Ti, bratře můj, takový zjev

do hlavy nadšené vzbouřenou krev.

Důvěrně přidej se k nábožným druhům,

rozhodně přitul se k bratrským kruhům;

s nimi se ubírej statečným krokem,

k nebesům pozírej jiskrným okem;

polituj bláhových odpůrců los,

za ně se modli a Marii pros!

Pilně se vyhýbej strojené pasti,

nikdy se nelekej chystané strasti;

Pán Bůh sám ochrání věrné Své sluhy,

i když se vnucuje zápas jim tuhý;

rekovnou prací vždy v dobru se tuž,

písní Svou Církvi a národu služ!

Hřivna Tvá bohatá po vlasti všude,

Bůh to dá, zářiti, blažiti bude;

přinese každému věrnému Čechu

prospěšnou četbu a potřebnou těchu.

Svedeným blaživou víru zas vrať,

k tomu jen stříbrnou lyru Svou laď!