XXI. Přátelé, až zemru, plameni

Přátelé, až zemru, plameni

dejte mne! V životě celém

byl mým přítelem i nepřítelem.

Věrně jsem mu sloužil. Ať mne odmění!

Celý život hořel jsem. Dohořím tedy.

Čím kdo zacházel, ať také skoná.

Plamenů a světel zahalí mne clona

jako v dobách zření. Naposledy.

Popel vložte do země, kde leží ona!