XXI. Pro oblahu země nebe přeje

Pro oblahu země nebe přeje

Dlouhá léta vůdci Čechovi;

Vesna vždy mu sílu obnoví,

Čerstvý život v žíly jeho leje.

Posléz však též k cíli svému spěje,

Síla ucházíť i rekovi,

Noha mdlému klesá starcovi,

Na loži spočívá bez naděje.

K sídlu jeho z celé země spějí

Lopotové, kmeti, lechové,

Ještě jednou spatřiti ho chtějí;

K nimž on vece: „Milí synové!

Proti nepřátelům buďte zporni,

Mezi sebou však co bratří svorni!“