XXI. Šel jsem v noci od své milé,

Šel jsem v noci od své milé,

v temnu plály bludičky,

a teď pořád před očima

stkví se mně ty hvězdičky.

A čím více po nich hledím,

tím i hlouběj‘ do nich jdu,

ba již tak jsem v ně se zbloudil,

návrat z nich že nenajdu.

Nemohla to v lese tenkrát

pláti žádná bludička,

musela to jistě býti

mojí milé očička.