XXI. Tam černovlasá jedlice

Tam černovlasá jedlice

se k bledé bříze sklání

a vypráví jí dlouhý sen

krátkého milování.

A krásné perle v zvadlý mech

třesoucí rukou dává

a on tou skvělou korunou

vylákán z hrobu vstává.

A chvěje se a těší se,

že opět, opět mladne,

a prohejří svou korunu,

a zase znovu vadne. –