XXI. Ten bratr věrný, jenž mne vyved teď

Ten bratr věrný, jenž mne vyved teď

a kynutím jen dává odpověď,

tam o půlnoci přivádí mne znova,

kde nes jsem sladkost slova Ježíšova,

v tmách vede ulicemi Mezříče.

Můj krok je slídivý krok lupiče,

jenž přiblíží se za noci a chladu.

Ne, statku nechci, duší nepokradu!

Však přec se srdce steskem zachvěje:

Mezříč a Krásno, lásko, naděje!

Ó, znám vás, domy, hledím v okna vaše,

vy drobné chalupy, co spíte plaše,

vy štíty tam, kde vládne nový pán,

jenž důstojenstvím skvělým znamenán –

Snad za zradu? Ne, čin ten věrnost sluje.

A bratr šeptem takto ukazuje: