XXI. To dořekši ruče vila

To dořekši ruče vila

Kol mne rámě labutí,

Rajskou slasť má duše čila

Z dvou rubínů přilnutí.

Vím již, nektaru lahodně

Chutnají jak prameny;

Vím, étherní bezeškodně

Jak se pijí plameny.

Ale div-li, v píli nové

Zmámení že padli rtové

Sněžných ňáder na vnady

Hledajíce ochlady.