XXI. Utýráni jdem a ztrmáceni,

Utýráni jdem a ztrmáceni,

plápol pohas, noha je tak líná,

srdce bije zvolna, bez nadšení,

proč jsme vyšli, již se zapomíná.

Kdož nás na pouť vyvedli, už padli

na té cestě dáli do neznámé,

a my mdlí a znudění a zchladlí,

proč jsme vyšli, sami už se ptáme.

A kdyby se někdo ptal, co chceme,

srdce by nám sevřelo to v kleště,

zraky by se točily kol němé:

Velký Bože, chceme něco ještě?