XXI. Žebráka potkal jsem, druha druh,

Žebráka potkal jsem, druha druh,

co měl jsem, dal rád jsem jemu;

a on mi jen řekl: Zaplať Bůh!

Já na odvet: Zaplať Bůh všemu!

Bůh zaplať vůli mé, naději tvé

a zaplať mé snaze i kroku,

a zaplať té důvěře žíznivé,

již zříme si teď oko v oku!

A zaplať to snu i myšlénce,

jež dobrá v srdci nám roste,

kde soucit kýv’, řekni: Pane, jdu!

Buď vítán mi, nebeský hoste!

Almužnu béřeme od druha druh,

ať slovem, úsměvem, přízní,

jediný ví a rozsoudí Bůh,

co při tom blaží – co trýzní!