XXII. BALLATA V RÁNU MASOPUSTNÍM.

Je chmurná, deštivá noc v karnevalu,

mdlé šero jitra mračno zdávit hrozí

a ulicemi hlučí steré vozy,

jež dámy domů dovážejí z bálů.

To bude krásných snů, jež nesplní

půst života! To bude zvadlých kytek

a stužek strhaných! Ó dávné časy!

Sta útlých ňader se tu rozvlní

tou starou komedií, jejíž zbytek

mdlým dozvukem se i v mém srdci hlásí.

Ó jak je líto mládí, lásky, krásy!

A přece musí zhynout bez milosti...

Do koní práská vozka Čas jak v zlosti

a vozy hrčí... Naslouchám jim v žalu.