XXII. Blankyt žhoucí, louky skvoucí, zelené,

By Emanuel Lešehrad

Blankyt žhoucí, louky skvoucí, zelené,

bory šumí, hory do snů vzdálené;

polní stezkou cikán kráčí toulavý

přes úhory, za úhory,

pod obzory, za obzory

v dálavy.

Moře tísní v lidském srdci, moře písní v srdci je,

touha bloudit, volně bloudit

zpěvnou hruď tvou zalije,

jíti v dáli, v bezcílné kams’ dálavy,

přes úhory, za úhory,

pod obzory, za obzory

jako cikán toulavý...