XXII Celý život jsem se tázal

Celý život jsem se tázal

zaklet tajné do vědy,

věčnost tisíckrát jsem svázal

útočnými pohledy.

Byla něma. Neodpoví,

co je skryto pečetí,

pod tvým zrakem, tvými slovy

nepřestane mlčeti.

Nad tvou rakví chystala se

přerušit své mlčení,

když jsme v slunce plném jase

stáli nad ní zničeni.

Nepřerušila je ale

v mramor tuhnouc pomalu,

žárlivě by střehla dále

tajemství své neskonalé,

přeosudnou smrti kabbalu.