XXII. Cena života.

Což platný život, komu nezjevil se

Úžitek svatý a konec nebeský,

On se trmácí sobě sám neznámý

Po světě darmo.

Ať si užívá, tělo nač pobízí,

Ať světů všechněch okusí pochoutky,

Zhýralosť vtipná vždy nové vymýšlej

Rozkoše smyslům.

Nelze jej právem blaženého nazvať,

Neb nevyslovnou duše nouzi trpí,

Částka co první v člověčí bytosti

Nezměnitelná.

Zvíře jen pouhé tělo bezduševné,

Kvítko neb kámen jinakou se tváří,

Obrazem Božím duše jest, její pak

Šat tělo úzký.

Radš palec, brknuv lakomec raní svůj,

Než střevíc špatný, duši pak zanedbá,

Spíš světák hnusný nadutým střevům jen

Chystaje plnosť.