XXII. Cos v mlhách se k lesům potácí,

Cos v mlhách se k lesům potácí,

jak duchové z podzemní říše –

a jste-li vy duchové jací,

nuž mluvte a postůjte tiše.

Ten jeden jak v klášterním šatě,

tak bílý jak na kazatelně,

ten mluví tak zkrouceně svatě,

však malounko srozumitelně.

Ti druzí jak nábožné stádo,

hned ulehli k poutnické holi –

„Ach, věřte, že stárne, co mládo,

a v staré že dají se moli.“

Ti srazili v hromadu hlavy –

„Kéž možná tak nejvíce vědět,

pít nejlépe na dobré zdraví,

mít teplounké hnizdo a sedět!“

Mnich povídá na všecko: Ano,

a žehná jim z rozpiatých ramen:

„Jen věřte, a vše bude dáno!“

Mé díky, vy duchové; amen.