XXII. Dny jasné, říjnové – předtucho zimy blízká –

Dny jasné, říjnové – předtucho zimy blízká –

poslední vzpomínky, jež zbyly z pohřbu léta –

ve vaší chladné záři v posled v duši vzkvétá,

vzpomínka na štěstí, po němž se tolik stýská...

Snad nevrátí se víc? – Kdož ví, kde zmlknu zcela?

Kde hlavu složím v těžkém zamyšlení,

kde pohřbím naději, jež v srdci mém domřela,

a poznám naposled, že spásy pro mne není?

Dny jasné, říjnové! Pak ve vzpomínce smavé

zas uzřím vás, jak smutný přízrak bílý,

až nad mořem kdes zvony počnou „Ave“,

a v modlitbě snad najdu klidnou chvíli!