XXII. „Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest...

„Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest...

Však divná chodí celým městem zvěst,

že hluboká noc těžké stíny rodí,

vždyť stíny předků dosud městem chodí.

V půlnoci zříme přízrak zakrytý,

jak v okna hledí nebo ve štíty.

Snad staří sousedé to chodí v taji

a na rathouz se také podívají.

A přiběh purkmistr, byl divný děs a chvat:

Je třeba strašidla ta zaklínat!

My lépe vidíme a více víme

a praotcům už málo rozumíme.

Nechceme stínu. Oni noc, my den.

Ať ulehnou si znovu pod kámen!

Ve jménu Otce... Nikdo slovo neví,

ať stíny praotců se neobjeví?“