XXII. Hostýn v oblaky se halí –

Hostýn v oblaky se halí –

Šumem Morava se valí.

Nad krajinou jitro svítá,

Břeh Moravský jarně zkvítá.

V řece Rusálky si hrají –

Kéž mi píseň zazpívají!

„Píseň tobě zazpíváme,

Slavnou píseň zpívat známe!“

Řeko, utichni na chvíli,

Zpívat budou tvoje Víly!

Hostýn v mlčení hlubokém

Hlídá k řece vážným okem.

Obláček se k řece sklání,

Raduje se ze zpívání.

Z řeky zpěv už ozývá se,

V tichém kraji rozlíhá se.

Napřed jemně jako vánek

V srdci hledá milý stánek.

Tak vrkají holubice,

Vespolek se líbajíce.

Avšak užuž zpěv se mění,

V zpěv se mísí vzdálné hřmění.

Slyš, sbor vodních panen pěje

Starodávné rekoděje.

Dlouhý zpěv o potýkání,

O hrdinském vzdorování:

„Hostýn hlučným byl bojištěm,

Teď je tichým útočištěm.

Tatar z Asie přitáhnul.

Křesťany povraždit prahnul.

V Rusku, Polště křesťan klesá,

Už tatarský vítěz plesá.

U Lehnice v slezském kraji

Marně vrahu odpírají.

U Lehnice tekou proudy,

V krvi plovou lidské oudy.

Od Lehnice do Moravy

Už se chystá divoch dravý.

Moravo, jak se uchráníš?

Moravo, jak se ubráníš?

Už sto dědin vůkol hoří,

Pohan křesťanský lid moří.

Na Hostýn se lid utekl,

Zde ve své úzkosti klekl:

Pomiluj nás, Hospodine,

Jinak lid křesťanský zhyne.

Bože, slyš nás volající,

Vroucně k tobě se modlící.

Bože, s láskou shlédni na nás,

Maria, oroduj za nás! – –

Užuž z dolin voj pohanský

Doráží na lid křesťanský.

Křesťan udatně se brání –

Je to slavné odolání.

Hle, už slunce se uspává,

Tatar od boje ustává.

Avšak ranní slunce nové

Krvavě zas k boji zove.

Slunce zachází – vychází –

Na bojiště žár svůj hází.

S Tatarem boj ohromný je –

Parnem však už křesťan mdlý je.

Modré bez mráčku je nebe,

Nedá ovlahy ze sebe. –

Na nebi se jeví mráček –

Plove blíž a blíž obláček.

Roste mračno – už se blíží –

Už se trhá vlastní tíží.

Déšť už padá na křesťany,

Blesk a hrom však na pohany.

Aj to strašné hromobití –

Ruku Páně Tatar cítí.

Křesťanský lid zotavil se,

Na pohany obořil se.

Ženou se s Hostýnské hory

Na vraha křesťanské sbory.

Křesťanský lid v Boha doufá,

Užuž vrah pohanský coufá.

I tam hle od Holomouce

Vidět pohany hrnout se.

Rytíř z Hvězdy porazil je,

V noci přepadl a zbil je.

Hoj, vrah poražený klesá –

Hoj, křesťanský vítěz plesá.

Prchá Tatar bez ustání,

Teď se cvičí v utíkání.

Morava je zase prosta

Tatarského zlého hosta.“

Doznívají hlaholové,

Obláček zas dále plove.

Řeka šumem dál se valí –

V roucho mlhavé se halí.

Hostýn v mlčení hlubokém

Shlíží k řece vážným okem.

Řeka šumem dál se valí –

V ranní mlhu kraj se halí.