XXII Jak to štěstí přišlo, sama nevím ani,

Jak to štěstí přišlo, sama nevím ani,

moje duše hledí na ně překvapeně,

zazpívalo vroucně u mne znenadání,

zajásalo toužně při Tvém drahém jméně.

A v tom svěžím jitru, v kráse rosné, ranní,

tam, kde vlny moře dmou se rozechvěně,

v zlatém slunci přišlo, ve hvězd třpytném plání

zasvítilo v tůni, v mořské bílé pěně.

Modrý pták ten, z říše nebeského luhu,

zabloudil v ty kraje, které snily ladem,

v šerém tichu noci, odumřeny světu.

Svojí sladkou písní, plnou vroucích vznětů,

svěží rosu navál, vzletěl mojím sadem –

nad mým šerým žitím sklenul smírnou duhu.