XXII. Jaké ráje, jaké vděky kynou za tvým prahem,

Jaké ráje, jaké vděky kynou za tvým prahem,

jaké slastí věčné řeky plynou za tvým prahem!

Otevři mi do kořán obě křídla lásky bran,

pak ať, jak chtí, věky hynou za tvým prahem,

polibků sta tisíce, jedna něhy vichřice

v rány mé se many léky řinou za tvým prahem.