XXII. Ó kdy bych já byl básníkem,

Ó kdy bych já byl básníkem,

pěl bych Ti píseň svého bolu,

tak mocnou, vroucně dojemnou,

že bysi zaplakala spolu –

A na mé srdce sklonila

bys drahou hlavu rozpálenou

a vylíbala z duše žal – –

pak byla bysi pravou ženou!

Ó kdy bych já byl básníkem,

pěl bych Ti píseň svého bolu – –

snad bychom – srdce na srdci –

jej šťastně vyplakali spolu!?...