XXII. Když jsi pérem, sladké dítě,

Když jsi pérem, sladké dítě,

Svou mi lásku sdělilo,

Psaníčko jsi ostražitě

Voskem zapečetilo.

To se stalo pro bezpečí,

By, co psaní zvědělo,

Jiným zrádnou prostořečí

Snadno nepovědělo.

Však co dáš mi ústně v jevo,

Mám-li to i smlčeti,

Musíš moje ústa, děvo,

Též uzamknout pečetí.

Že pak není pečeť pravá

K ústům vosk jak k psaníčku,

Vtlač na ústa štěbetavá

Místo vosku – hubičku.