XXII. Ku pohřbu představeného.

Bůh vyměřil dráhu tobě,

Za úkol obral jsi sobě

Stříci naše jmění, čest,

Ohledem přízní lidskou,

Návodem a lstí pokrytskou

Nedal jsi se nikdy svést.

Rovnost, svornost, svatá práva

Bylo heslo tvé a sláva,

Je jsi pěstil horlivě.

Nestuda-li proti cnosti

Zahejřil svou mrzkou zlostí,

Trestals ho spravedlivě.

Propůjčené sobě moci,

Přísnému jak sluší otci,

Šlechetně jsi užíval,

Nemstil občana, sedláka;

Pána, boháče, žebráka

Nestranně jsi soudíval.

Svědomí a dobré jméno,

Člověka nejdražší věno,

Ctnou mysl tvou blažilo;

Marná snaha po cti, slávě,

Pachtění po světské chvále

Vášeň tvou nekojilo.

Život tvůj byl zásluh hojný,

Představeného důstojný,

Ty proň vážen vysoce;

Tam, kde ctnost odměnu bere,

Mrak neděsí noci šeré,

Budeš klidit ovoce. –

Oučty slož teď – ne zemskému,

Nýbrž Soudci nebeskému,

Víc vládnouti nebudeš;

Konal-lis své povinnosti,

S svědomitou poctivostí,

Věčné slávy dobudeš.

Zkoumateli lidských činů,

Soudě právě, tresce vinu,

Nechtěj s bratrem vjíti v soud;

Avšak svému kaž dědici

Někdy státi na pravici,

Nedej jemu zahynout.

Pomni, že jsi sstoupil s nebe,

Proň že jsi i zapřel sebe,

Na kříži ho vykoupil;

Nesls přebolestnou tíži,

Trpě krutou smrt na kříži,

Dlužní zápis krví smyl!