XXII. Na východě

Na východě

v nádherný purpur odělo se nebe,

je neděle a chvíle klidu.

Na koni vyjíždí jezdec,

chvěje se v sedle a třese;

hněvivý komoň do výše pne se,

u strouhy dolů ho svrhá;

volný je,

ubíhá hbitě.

V příkopě jezdec se zved

a pěsti stiská,

kulže, kde hospoda blízká.

Na mezi poblíž hraje si dítě:

spoutalo svalnatou nohu

kobylky polní;

kobylka úzkostně skáče, –

dítě jí pouto volní,

kobylka prchá – dítě se směje

a výská!