XXII. Slunce už luhu s Bohem dává,

Slunce už luhu s Bohem dává,

všecko požato je,

kořenně voní tráva;

z hrabaček roje

za družkou družka se ztrácí,

dosti už znoje,

konec je práci.

Jen v louky kraji

ještě je hlučno,

sekáčovy děti si hrají

a zpívají zvučno.

Z nich těší se tvář sekáčova smavá,

jenž na poslední řad svou kosu naklepává,

v to klepání z vesnice klekání zvoní

a děti se při těch zvucích v tanci honí.