XXII. Sobota, myslím, byla snad.

Sobota, myslím, byla snad.

Židovský pán bůh měl svátek,

a Židi mu šli děkovat

za všechen vezdejší statek,

za prosperování obchodů

galanterních a střižních,

za těhotných žen úrodu

a za hlouposť svých blížních,

za jmění Rotschildů veškerých,

(bože, kde krást a nebrat?!)

za zdraví souvěrců, u kterých

musí králové žebrat,

za slávu továrních komínů,

za marnou závisť chátry,

za chladnokrevnosť vojínů,

kteří střílí své bratry,

za všechny dary přírody,

za vhodná krupobití

a za hesla pokroku, svobody,

jichž možno zneužíti.