XXII. Stesk po rytmech nových zas hlubinu vlní

Stesk po rytmech nových zas hlubinu vlní

bytosti mé.

A ostych a důvěra, že vše se mi splní

z milosti Tvé.

A proč bych nevěřil, pochyboval,

že zasloužím toho?

Vždyť vskutku jsem vroucně miloval

i trpěl mnoho.

Ulicí půjdu, nitru naslouchaje,

jak v naději žena.

Svět netuší, neví, co tu divem zraje –

a jaká změna...

Láska mne naplní, s tvory všemi

pobratřeného.

I řeknu: Staniž, staniž se mi

podle slova Tvého!

Věda, že se mnou cos dobrého jest,

usnu pevně a sladce.

Budu i ve snu do blednutí hvězd

usmívat se...