XXII. U potoka růže stála,

U potoka růže stála,

Potok k ní toužebně pěl,

Milostná jej touha hnala,

K sobě stáhnout krásku chtěl.

Růžin zápach k němu vane,

Marná jeho snaha – zpět

V chladné lože klesne – vstane –

Už uchvátil drahý květ.

Růže ubohá se třese –

Lupič smělý dál ji nese,

Na její vzdechy nedbá –

Kde až svou komůrku má?