XXII. VELIKÝ PTAČÍ TRH.

Lítala síkorka, malá modřinka

Po zemích po dalekých Cara ruského,

Od Volhy ona matičky do Bucharska,

Do Tibetu, Kitaje, do Sibirska,

Tobolsk a Irkuck mimoletem vzala;

A devět moří modřinka přeletěla,

Německo a Polsko k tomu proletěla.

Čemuž ona síkorka, malá modřinka

Daleké krajiny proletovala?

Proto ona síkorka, malá modřinka

Daleké krajiny proletovala:

Radostnou zprávu ona zvěstovala

Všemu ptactvu podnebeskému,

Podnebeskému i pozemskému;

Všechněch ona ptáků přizívala

Tož na veliký trh k moři sinému,

Se vším tovarem, drahým zbožím,

I se všemi penězi hotovými.

A bylo divu na siném moři,

Na jeho teplých na zátokách;

Hejnem se ptáci sletovali,

Na bohatých korábech přijížděli,

Se vším tovarem, drahým zbožím,

A byli stavu slavného, kupeckého.

Datel v dlouhých řadech krámy stavěl,

Boudy sbíjel, stany rozbíjel,

A vše to za jednu za denežku.

I počali ptáci vykládati

Svoje tovary, drahé zboží,

A kupovači kupovati.

Sokol s krahujcem kožišiny –

Liščiny, vlčiny, soboliny,

Ne dýmem propouštěné prodávali,

A jasné, dobré srsti vydávali.

Čáp s jeřábem sukno prodával,

A sukno všech barev, pevné dobře;

On na aršínu*) neodměřoval,

Odměřoval na svém čapím zobanu,

A čapí zoban – dobrá míra.

Měl tu též dedek veliké sklady

Vzácných koží, tož safiánu,

Juchtoviny a korduánu,

Proto on dedek kožemi zapáchá.

Vedlé něho kupcová mladá

Se svými sestrami konopkami,

Plachty a provazy lodní prodává

I se vším lodním příslušenstvím.

Dále na kamky, na šat kysejný*)

A na pláténko drahé indické

Labuť s husami, se služkami,

Zdaleka kupce přivolává.

Potom z Polska klénotníci,

Tož pávi, sojky, žluvy – hosté bohatí,

Drahé kamení různého květu,

Prsteny zlaté i jiné klénoty

Za nevelký peníz prodávali.

A chtěl-liby kdo na tom trhu hlučném

Všech prodavačů a kupovačů

Zejména a řadem vypovídati,

Nestačiloby z matičky Moskvy,

Z matičky kamenné Moskvy do Smolenska,

A ze Smolenska do Vitebska.

I byl trh velký v polovic trhu,

Přijela sova – bohatá vdova

Se svými strejci – všemi kulichy,

Se svými kmotry – všemi vejry,

Statnými bojary, dvořeníny.

Ona sovička – pyšná vdovička

Mezi boudami se prochází,

A za ní milé příbuzenstvo,

Vejrovské a kuliší urozenstvo.

Ona do všech krámů nakukuje,

Vysoké obočí namhuřuje,

Tož i vejři a kuliši přikukují,

Vysoké panské obočí přimhuřují.

A ona sova bohatá vdova

Se svým tím milým příbuzenstvem

Všecky tovary i drahé zboží,

Soboliny i pěkné liščiny,

Dobrého sukna všelikých barev,

I juchtoviny i safiánu,

Bílých plachet i provazů lodních,

I drahé kamky, šat kysejný,

Drahých kamenů různého květu,

I prstenů zlatých nakoupila,

A mnoho jiného pokoupila;

Bylo všeho pět tisíc rublů –

Na hotově pět tisíc vyplatila.

Z toho všem kupcům radost se stala,

Radost se stala, veselí nemalé;

Počali kupci se veseliti,

Sovičku vdovičku velebiti,

I počali z trhu se ubírati,

Zas do svých zemí, dalekých krajin.

Ach ty neštěstí, ty nehodo zlá!

Čáp – slavný kupec suken dobrých,

On jediný na moři pohromu vzal;

Dohnala bouře koráb jeho,

Koráb s bohatstvím na příkré skály,

U korábu se boky rozbily,

Peníze jeho se v moře zatopily,

Jedva že on sám život zachránil.

Od těch časů on čáp slavný kupec

Po břehu smutný sem tam pochází,

Chytaje žabky, plazy vodní,

Protřásá je a vyklepává,

Ku penízku penízek shledává.

Dejžiž mu štěstí peníze najíti,

A zpěváku té písně s ním se rozděliti.