XXII. Volám Tě v svém smutku, volám tebe tmou –

Volám Tě v svém smutku, volám tebe tmou –

Ticho na všem leží, mraky nebe kryjí,

ke mně přijď, můj drahý! Pohleď na tvář mou,

průzračná je, bledá, slzy zbrázdily ji.

Jako topas žlutý svítí nocí tou,

hebká je a chladná, jak list kamelií,

moje vlasy zlatou opředly ji mhou,

s leknínů svál vánek perleť na mou šíji.

Sama jsem, tak sama – hledím do oblak,

zlatý paprsk padl oknem na mé lože,

bledá luna vstala, ozářila mrak.

V horečce se chvěji – pláči, vlhne zrak

nekonečnou touhou žhavou, smutnou tak!

Sama jsem, tak sama, trpím, ó, můj Bože!