XXII. Všecka moje poesie

Všecka moje poesie

zářící je labutí,

jež se v srdci mojim kryje

se skloněnou perutí.

Matnými jen dosud tóny

ze hlubin se ozvala,

byl to pouze povzdech vonný,

ke slunci jejž poslala.

Až s mou krví ujde vřelou,

a má píseň oněmí –

bude perutí zas skvělou

vznášeti se nad zemí!