XXII. ZÁLETY.
Kradl jsem se tiše k loži, podvečerní vánek vál,
abych Svad krásnolící o almužnu lásky ždál.
„Prosím, odejdi jen,“ řekla, „já se bojím –“
Oslněn jsem, cestu neznám, nevím kudy dál!
Kradl jsem se tiše k loži, podvečerní vánek vál,
abych Svad krásnolící o almužnu lásky ždál.
„Prosím, odejdi jen,“ řekla, „já se bojím –“
Oslněn jsem, cestu neznám, nevím kudy dál!