XXIII. A těla žen jsou rozkošná a sladká,

A těla žen jsou rozkošná a sladká,

když mládí bouří v krvi bezcitné,

a cesta k nim je snadná tak a hladká. –

– A náhle srdce ze sna procitne.

– – Vzduch vlažný je a venku již se stmělo.

Mé mládí se mnou prudce hovoří.

Toužebným vzruchem chvěje se mé tělo. –

Ale mé srdce, ne, to nehoří.

Milenci spolu alejí jdou temnou.

Omamnou vůni vydechuje sad.

Snad našel bych tu, která šla by se mnou. –

Ne, neumím už ani lásku lhát.

Lži moje mrou, než byly vysloveny.

Pohledy lhavé duši pokoří. – –

Mně stýská se po teplých loktech ženy. –

Ale mé srdce, ne, to nehoří.