XXIII. BALLADA J. V. SLÁDKOVI ZA JEHO BALLADU MĚLNICKOU.

Tvůj rytíř Jan svůj pohřbil džbán

kams do mělnických skalin tesu,

však z něho v český luh i lán

se perlí réva květem vřesu.

Tu číši též ti v pozdrav nesu!

V ní český rozum, český cit

i hlubá duma českých lesů –

Vždy pili jsme a budem pít!

Ba kde se pije, Čech je pán!

Vy okolo tu, ani hlesu!

Čech sólo má, byť v cáry sdrán,

svých zřít si nedá do partesů,

on houkne si: Nechť všecko snesu,

krev cizí nedám v hruď si vlít’,

byť vjel mi ďábel do pačesů –

Vždy pili jsme a budem pít!

Ó pěvci, větrný jichž stán

od Beskyd lítá k Celebesu,

již pojídáte marcipán

a srkáte Mus nektar v plesu,

hoj, kterak vaším copem třesu!

V Mělnické šleh’ nám slunce svit,

je v hromu dějin, v živlů děsu

vždy pili jsme a budem pít!

Mé piano juž bez klavesů,

však nad Sinaiské desky vryt

v hruď zákon jeden: U sta běsů,

vždy pili jsme a budem pít!