XXIII. Celou zimu krmil jsem konopku

Celou zimu krmil jsem konopku

s krvavou hrudí,

by nezhynula,

než jaro se zbudí;

hopkala čile,

veselá byla;

neťka má

tím ptáčetem se honosila!

Zahvízdal jih,

pták v kleci v noci se zdvih’,

ven toužil z klece...

„Pustíme jej, ať letí

do svěžích stromů snětí. –“

„Nechej ho ještě,

až přejdou jarní deště,

pak mu otevřeme klec. –“

„Čas volá, ihned jej pustíme přec! – “

Nuž zavolej družky své k malému hodu,

pustíme konopku na svobodu;

jaro ji volá a jíme!

Co volnost, jen od ptáků víme!