XXIII. Dítě snů mých, jak jsi sladká, duše!

By Jaroslav Vrchlický

Dítě snů mých, jak jsi sladká, duše!

krásných snů a vidin matka – duše!

nechť mi drsný celý svět, jedna rána, jeden hřeb,

cítím, ruka tvá jak hladká! – Duše!

Nechť mnou zmítá nepokoj, kyne starost, trudí boj,

za tebou loď půjde vratká – duše!

Nechť se stáří přiblíží, nebude mi obtíží,

nových zjevů tys vždy látka – duše!

Tak co píseň hlaholí, srdce mne víc nebolí:

na tvé zdraví letí zátka – duše!