XXIII.) Sláva buď Bohu otcy,

Sláva buď Bohu otcy,

Y synu, y duchu,

Nerozdílné Trojicy,

Jedinému Bohu,

Jenž nás řídí, zpravuje,

Mnoho darů dává,

K napravení vzbuzuje,

Jak otec schovívá.

Od něj probuzený sme

Z hříšných nepravostí;

Jmeno jeho velebme

Ne slovem, než cností:

Bůh jest duch, on jen v pravdě,

A v duchu chce být ctěn;

V faryzejské podobě

Nelze být veleben.

Skrz své Evanjelium,

Neomilnou pravdu,

Lidský osvítil rozum,

Jej hájí od bludů:

Chce, bysme v něj důvěrnost

Dětinskou skládali;

A každý svou povinost

Věrně vykonali.