XXIII. Já s milenkou – dvě dětičky,

Já s milenkou – dvě dětičky,

jdem v lesy na den celičký,

v stín javorů a do chládku

poslouchat lesní pohádku.

Les starý hned nám rozuměl,

hned pokynul, hned zašuměl:

již ptáci nesou pozvání,

jako když na mši sezvání.

Tu motýli, šat ze zlata,

pak laňky a jich kůzlata,

na větve ptáci zpěvaví,

a vše se u nás zastaví.

A stromů staré kořeny

jsou v divné tváře změněny,

a z kvetlých šípků potají

se lesní panny koukají.

Pak jeden javor stařičký

zpod paždí vyndá housličky:

„Tak slyšte, děti, na krátce“ –

a my chodíme v pohádce.