XXIII. Jak čarovně zrak tvůj hoří, jak čarovně zrak tvůj plá –

Jak čarovně zrak tvůj hoří, jak čarovně zrak tvůj plá –

má rozmilá, jak jsi krásna, má rozmilá, jak jsi zlá. – –

Má rozmilá, jak jsi krásna! Jak čarovně zrak tvůj hoří,

kdo sčítat můž vděky tvoje a kdože jim odolá?!

Mé srdce je choré láskou a duše má touhou stůně,

mé srdce je láskou choré a duše má teskna, mdlá.

Ta touha, ta vraždí, týrá a srdce mé zmírá, zmírá,

mně bludičkou zrak tvůj hoří – – má rozmilá, jak jsi zlá.