XXIII. Juž svatý zákon pevnou mocí platí;

Juž svatý zákon pevnou mocí platí;

Juž spoutal srdce tobě, spoutal ruku!

Mé srdce darmo puká v divém tluku,

Víc naděj luzná v ně se nenavrátí!

Tisícím blahem kéž ti nebe splatí

Přehojně za tisící moji muku!

Když rozryl citův bujný rozkvět v puku,

Kéž osud hrozný též mou paměť zvrátí!...

Ty s Bohem buď! Mé srdce nyní cítí

Že skoná nezhojně tou ranou litou;

Dokuď jen doutnať bude jiskrou žití,

Tu bez naděje ve budoucnosť skrytou

Vždy stejným žárem k tobě bude vříti:

Má láska není hříčkou okamžitou.