XXIII. M. MARTEN.

Ten, jehož hrob jsi, poutníče, zde shled’,

též přišel pozdě v sestárlý už svět.

A osudem byl stižen při tom zlým,

ač léty mlád, on duchem stárl s ním – –

Ať v kterýkoliv zahalil se plášť,

vždy suchá tvorba, suchá byla zášť.

On ve schématech navyk’ sobě žíti.

Světlo věčné ať mu svítí!