XXIII. Marje – kdybych básníkem byl,

Marje – kdybych básníkem byl,

lásku svou bych opěval,

psal bych krví srdce svého,

tobě to pak čísti dal!

Cítit – neumět cit ale

svěřit ani papíru,

to je hrůza nejhroznější –

nebytí to na živu!

Ó proč, lásko, proč jsi němá,

proč jen pro tě nemám slov? –

Nejmocnějšíť tvoje říše –

tobě milejší však krov!